Výlet do Nikka: sezóna, davy, svatyně

Co UNESCO v Nikku chrání

UNESCO zapsalo Svatyně a chrámy v Nikku na seznam v roce 1999. Lokalita zahrnuje 103 budov či staveb a lesnaté okolí, které je obklopuje. Patří ke třem institucím: dvěma šintoistickým svatyním, Tóšógú a svatyni Futarasan, a jednomu buddhistickému chrámu Rinnó-dži. Cedrový les kolem budov byl vysazen na počátku 17. století během výstavby Tóšógú. Všechny tři byly kdysi spravovány jako jediný komplex. Poté, co vládní nařízení z roku 1871 vyžadovalo, aby se náboženské instituce přihlásily buď k šintoismu, nebo k buddhismu, byly rozděleny na dvě svatyně a jeden chrám, které existují dodnes.

Tóšógú: co skutečně uvidíte

Tóšógú je svatyně Tokugawy Iejasua, který zde byl uctíván po své smrti v roce 1616. Jeho vnuk Iemicu, třetí šógun, nechal asi o dvacet let později postavit velkolepý komplex. V placeném areálu nejprve projdete kolem skladišť s řezbami, včetně tří moudrých opic na posvátné stáji a slonů, které vyřezal umělec, jenž žádného nikdy neviděl. Následuje brána Jómeimon, jejíž druhé jméno napovídá, že byste se na ni mohli dívat až do západu slunce. V síni Hondžidó je na stropě Plačící drak a řezba Spící kočky zdobí bránu Sakašitamon.

Schody, fotografie a hrobka

Návštěvníci mohou vstoupit do bohatě zdobených síní hlavní svatyně, ale uvnitř se nesmí fotografovat. Za branou Spící kočky stoupá lesem dlouhé kamenné schodiště k Iejasuově mauzoleu; výstup trvá asi pět minut. Schody jsou důležité, pokud máte obavy o pohyblivost. Muzeum Nikko Tóšógú stojí hned vedle svatyně a v oficiálním ceníku vstupenek se prodává odděleně od vstupu do svatyně. Uchovává Iejasuovy osobní předměty, jako jsou zbroj, meče a jeho dopisy.

Rinnó-dži a Futarasan, zbývající dvě

Podle vlastní historie Rinnó-dži jej založil mnich Šódó v roce 766. Jeho hlavní síň Sanbucudó ukrývá tři velké pozlacené sochy považované za buddhistické podoby tří posvátných hor Nikka a desetiletá rekonstrukce síně skončila v roce 2019. Taijúin, mauzoleum Iemicua, stojí naproti Tóšógú a je skromnější. Svatyně Futarasan je zasvěcena božstvům hory Nantai, hory Njoho a hory Taro a většina jejího areálu je přístupná zdarma. Most Šinkjó patří ke svatyni Futarasan.

Přečtěte si dále: Celodenní výlet do Nikka z Tokia: který si rezervovat

Vodopád Kegon a jezero Čúzenži

Jezero Chūzenji vzniklo asi před 20 000 lety, když erupce hory Nantai přehradila údolí. Kegonské vodopády jsou jediným odtokem jezera a padají 97 metrů. Bezplatná vyhlídková plošina nad vodopády je snadno dostupná pěšky a placená plošina na úpatí je přístupná výtahem, který sjíždí asi 100 metrů. Oficiální turistický průvodce Nikka označuje jezero za nejvýše položené přírodní jezero v Japonsku, ve výšce 1 269 metrů nad mořem. Na jeho březích si kdysi stavěly letní vily zahraniční ambasády.

Silnice Irohazaka

Silnice Irohazaka spojuje město Nikko s jezerem Chūzenji 48 serpentinami. Jsou to dvě samostatné jednosměrné silnice, jedna pro stoupání a jedna pro klesání, a zatáčky jsou pojmenovány po 48 znacích staré japonské slabikové abecedy. Obvyklá jízda trvá asi 20 minut. V podzimní špičce může podle průvodce pod dohledem Asociace cestovního ruchu města Nikko trvat dvě až tři hodiny a doporučuje se vyrazit brzy ráno. Serpentiny jsou náročné pro každého, kdo trpí kinetózou, proto si sedněte co nejblíže k přední části.

Podzimní barvy: kde a kdy

V průměrném roce začíná zbarvení vysoko v Yumoto Onsen na začátku října, nejlepší je kolem jezera Chūzenji a silnice Irohazaka v polovině až na konci října a do města Nikko dorazí v první polovině listopadu. Javory v zahradě Shōyōen chrámu Rinnō-ji obvykle vrcholí také kolem první poloviny listopadu. Kvůli tomuto rozdílu může být jezero na konci října v nejlepší formě, zatímco město je stále zelené, proto si před výběrem data zkontrolujte aktuální zprávu o zbarvení.

Jaro, léto a zima

Turistické zdroje Nikka vyzdvihují podzim kvůli dopravním zácpám, takže ostatní roční období jsou spíše o scenérii než o frontách. Jaro přináší zelené svahy, s třešňovými květy u jezera a azalkami na začátku léta. V létě díky své nadmořské výšce zůstává jezero chladnější než nížiny a Kegonské vodopády navštěvují tažní vlaštovky obecné. V zimě vodopády téměř úplně zamrzají, což jim dává jiný vzhled než zelený letní pohled. U jezera se v každém ročním období oblékejte do vrstev, protože leží ve výšce 1 269 metrů, výše než město Nikko.

Davy: kde se den zpomalí

Na co se připravit, jsou spíše dopravní zácpy než svatyně. Na podzim se silnice z Nikka do Chūzenji může změnit v nekonečnou kolonu, protože návštěvníci přijíždějí za podzimním listím, a silnice Irohazaka je úzkým hrdlem. Při autobusovém zájezdu může provozovatel přeřadit zastávky nebo změnit časy kvůli dopravě či počasí a tyto změny v den konání jsou nevratné. Pokud cestujete na vlastní pěst, průvodce pod dohledem Asociace cestovního ruchu města Nikko radí vyrazit brzy a vyplatí se nechat v plánu rezervu.

Co si vzít

Noste pohodlné boty, protože svatyně mají kamenné cesty a schody. Vezměte si vodu a nějakou hotovost, protože karty nemusí být přijímány všude. Autobusový zájezd neumožňuje zavazadla ani velké tašky, na osobu je povolena jedna příruční taška. Přibalte si vrstvu navíc k jezeru. Nikko je známé díky yuba, jemné tofu kůži, a v okolí najdete také restaurace se soba nudlemi a neformální kavárny, takže si můžete oběd koupit, místo abyste si ho balili. Pamatujte, že fotografování není v hlavních síních svatyně povoleno, a udržujte svou tašku dost malou pro schody i autobus.

Pro koho to není

Pokud chcete pořádně vidět všechny tři instituce UNESCO, jeden den je krátký, protože zastávky autobusového zájezdu zahrnují mezi nimi pouze Tōshōgū. Pokud jsou pro vás schody obtížné, výstup k Ieyasuově hrobce může být příliš náročný a rezervační stránka neuvádí žádné podrobnosti o bezbariérovém přístupu, proto se před rezervací zeptejte provozovatele. Pokud vám ze zatáček bývá nevolno, silnice Irohazaka je nejtěžší částí dne. A pokud chcete klidné Nikko, pamatujte, že týdny, kdy vrcholí barvy, jsou na silnici nejrušnější.